Botanický popis a pěstování:

Dub je známý, velmi statný strom s vrapatou kůrou a typickými peřenodílnými až peřenolaločnatými listy, u dubu letního krátce řapíkatými. Plodem jsou žaludy, botanicky jde o nažky, uložené ve dřevěné číšce.Dub je hojně rozšířený strom, vyskytující se od nížin do podhůří, který upřednostňuje zásadité podloží. Roste jak ojediněle, tak i ve společenstvích, zvaných doubravy.

Sběr a používané části:

Nejužívanější částí je bezesporu dubová kůra. Sbírá se pouze mladá, hladká kůra z tenkých kmínků nebo větví, nejlépe na jaře. Ojediněle se sbírají na podzim zralé žaludy nebo i list, a sice od jara do konce srpna, než začne žloutnout.

Způsob použití:

Dubová kůra se užívá v podobě odvaru, případně prášková. Vhodnou aplikační podobou je i tinktura z duběnek, která je k mání běžně v lékárnách. Obvyklá dávka práškové kůry je 0,5 až 1,5 g. Drobně drcenou kůru na přípravu odvaru dávkujeme 1,5 až 2 g na šálek objemu 150 až 180 ml. Tinkturu podáváme v dávce 15 až 25 kapek 2 až 4 krát denně. Pro zevní použití připravujeme odvar s vyšší koncentrací. Při použití koupele, například sedací při hemeroidech, bereme 30 až 40 g drogy na 1 litr odvaru. Pro přípravu většího množství vody na lázeň stačí 20 až 25 g drogy na 1 litr. V těchto případech připravíme 5 litrů dlouho vařeného odvaru a po delším vyluhování přidáme do lázně. S ohledem na cenové relace je lépe místo kůry použít listovou drogu, která je dostupná po celý rok. Na bolestivé klouby bez otoků přikládáme kašovitý obklad z čerstvých , drcených listů. Obklad necháme přiložený nejprve hodinu, ale při dobré snášenlivost jej můžeme nechat i přes celou noc.

Zajímavosti:

„Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“