Botanický popis a pěstování:

Jak už napovídá botanická čeleď, kukuřice setá je mohutná jednoletá tráva s plnými, hladkými a lysými stébly, dorůstajícími výšky i přes 2 metry. Listy jsou široce čárkovitě kopinaté, obchvatem přisedlé. Jednodomé pestíkové květy vytvářejí dlouhé vláknité čnělky, směstnané do úžlabních, listeny zabalených palicovitých klasů. Prašníkové květy tvoří rozkladité, větevnaté laty. Obilka je hranolovitá, zmáčknutá. Květe v červenci a srpnu.Kukuřice je hojně pěstovaná kulturní rostlina, jen ojediněle zplaňující.

Sběr a používané části:

Drogou jsou čnělky. Dlouhá vlákna, která vyčnívají z palicovitých klasů, se sbírají v době květu.

Způsob použití:

Vhodnou lékovou formou je nálev, připravený obvykle ze 4 až 6 g na sklenici o objemu 0,2 litru. Nálev se nechá 15 minut vyluhovat a podle požadovaného účinku se podávají 2 a více skleniček denně. Droga je vhodná jak do směsí, tak i pro samostatné podávání. Není vhodná pro inhalace, a sice pro možnost vzniku nevolnosti přecházející až do dávení.

Zajímavosti:

Původ kukuřice samotné není dosud vyjasněn. Do Evropy byla dovezena prokazatelně s Kryštofem Kolumbem, ale jinak byla známa už ve staré Číně, zřejmě i ve Střední a samozřejmě v Jižní Americe. U nás je začátek pěstování datován teprve do 17. století, ale nejvíc se rozmohlo její pěstování teprve v posledních desetiletích.

„Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“