Botanický popis a pěstování:

Jinan dvoulaločný je dvoudomý strom, údajně poslední žijící fosilie. Dorůstá běžně pětatřicetimetrové výšky. Má šerou borku, dlouze řapíkaté listy s plochou čepelí, většinou se dvěma laloky, na bázi s klínovitě vějířnatou žilnatinou.V současnosti se jinan vyskytuje pouze pěstovaný. Můžeme jej najít například v Riegrových sadech nebo Lobkowitzké zahradě v Praze, na Mendelově náměstí v Brně nebo v parku ve Strážnici. V naší republice je zařazen mezi vzácné druhy.

Sběr a používané části:

Předmětem sběru je list, sbíraný na jaře a v časném létě, nejlépe kolem čtrnácté hodiny. V době plné zralosti se někdy sbírá i plod.

Způsob použití:

Z listů je možné připravovat nálev nebo krátkodobě vařený odvar, bylináři J. Janča a J. Zentrich však na základě zkušeností dávají jednoznačný přednost tinktuře, která se dávkuje ženám 2 až 3x denně po 20 kapkách, mužům pak 2 až 3x denně po 25 kapkách.Ačkoli z odborného hlediska nelze proti míchání jinanových listů do čajových směsí nic namítat, doporučují pan Janča a Zentrich raději samostatnou aplikaci jinanových přípravků. Nežádoucí účinky nebyly zjištěny a nejsou známy ani kontraindikace použití této drogy.

Zajímavosti:

Jinan je strom s 200 miliónů let starou historií, čili jeden z nejstarších žijících druhů. V jeho původní vlasti, Číně, je ve veliké vážnosti pro své medicínské vlastnosti.I v Americe je jinan nazýván stromem dívčích vlasů a je velice oblíben. I když byl dovezen teprve v roce 1784, je velmi rozšířen prakticky po celém severním kontinentu. Oblíben je pro nenásilnou zeleň na jaře, i pro zlatou barvu listů na podzim.

„Informace v tomto odstavci převzaty z publikací: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I. – VII díl.“