Detail zboží

Přehled kapitol :

Malý a Velký Mozek – úvodem …
Thalamus a Hypothalamus
Šišinka mozková (Epiphysa)
Sluneční pleteň (Plexus Solaris)
Malá sluneční pleteň
TELENCEPHALON – VELKÝ MOZEK
1) Australopithecus.
2) Homo erectus.
3) Homo sapiens neanderthalensis.
4) Homo sapien sapiens.
5) Homo sapien sapiens na cestě k člověku dnešního typu.
Mozek jako tělesný orgán v souvislosti se skladbou a vyzařováním krve
1. HYPNÓZA – první stupeň
2. DRUHÝ STUPEŇ HYPNÓZY
3. TŘETÍ STUPEŇ HYPNÓZY
Modlitba – jistá cesta pro spojení ducha s nadhmotnými výšinami.

Malý a Velký Mozek – úvodem …

V díle „Ve Světle Pravdy“ od Abd-ru-shina se na více místech dočítáme o napjatém, až konfliktním vztahu dvou, svojí činností zásadně odlišných, částí nejsložitějšího orgánu těla - mozku člověka. Dočítáme se zde o rozdílnosti funkcí Předního - Velkého a Zadního - Malého mozku. Abd-ru-shin v Díle „Ve Světle Pravdy“ zcela konkrétním způsobem hovoří o nepoměrném vztahu těchto dvou částí.

Část produkující prvořadě myšlenkovou - rozumovou činnost nazývá mozkem Velkým. Malý mozek naopak popisuje jako tu část, která úzce souvisí se schopností přijímat nadhmotné záchvěvy lidského ducha - cítění.

„Činnost lidského ducha vyvolává ve sluneční pleteni cit a ovlivňuje tím současně Malý mozek. To jest projev ducha. Tedy vlna síly, která vychází z ducha. Tuto vlnu cítí člověk přirozeně tam, kde jest duch v duši ve spojení s tělem, tedy v centru tak zvané sluneční pleteně, která předává pohyb dále k Malému mozku, který jest tím ovlivněn.

Tento Malý mozek tvoří podle určitého druhu různorodého ovlivnění podobně jako fotografická deska ihned obraz průběhu, který duch chtěl, nebo který si duch ve své mocné síle svým chtěním vytvořil. Obraz beze slov! Přední mozek přijímá tento obraz a snaží se ho vylíčit slovy. Tím vzniká tvoření myšlenek, které pak docházejí k projevu v řeči.“

Pěstováním rozumu – hmotného myšlení - došlo v průběhu tisíců let k nepředpokládanému vývinu části, jíž nazýváme mozkem Velkým. Tento vývin nastal spolu s počátkem chtění člověka vědět a přemýšlet. Rozumové přemýšlení není v základě ničím nepřirozeným a bylo také ve vývoji bytosti člověka na zemi Stvořitelem v moudrosti předpřipraveným. Konfliktním však můžeme nazvat směr tohoto přemýšlení, jenž byl člověkem napřen neúměrně silně jedině ke hmotnému uplatnění. Tím zesílila se také vlastní orgánová část právě Velkého mozku. Hloubáním o hmotě rozvinula své schopnosti a vlastnosti nadměrným způsobem tato jinak vývojově o mnoho mladší část natolik silně, že doslovně přerostla a zatlačila část druhou, starší část mozku, udržující spojení s duchem člověka. S duchem, jenž je vlastním živoucím jádrem našeho bytí. Člověk jest duch!

„Celý průběh jest ve skutečnosti velmi prostý a jednoduchý. Chci ještě jednou opakovati: Duch za pomoci sluneční pleteně ovlivňuje daný mu můstek, vtiskuje tedy ve vlnách síly určité své chtění nástroji Malého mozku, který mu byl za tím účelem dán. Tento Malý mozek přijaté ihned podává dále přednímu mozku. Při tomto dalším podání stala se již malá změna zhuštěním, poněvadž Malý mozek přiměšuje svůj vlastní druh. Nástroje, které má duch k volnému použití, pracují v lidském těle jako články řetězu, jež zapadají přesně do sebe. Ale všechny jen formují, jinak nemohou. Všechno jim přinesené formují podle svého vlastního zvláštního druhu. Tak přijímá také přední mozek obraz, předaný mu Malým mozkem a vtěsná ho přiměřeně svému poněkud hrubšímu druhu do pojmů zúžených prostorem a časem. Tím jej zhutní a uvádí tak do hmatatelnějšího již jemnohmotného světa myšlenkových forem. Přiléhavě tvoří však již také slova a věty, které pomocí orgánu řeči pronikají do jemné hrubohmotnosti jako vytvořené vlny zvukové, aby tam vyvolaly opět nový projev, který uvádí tyto vlny do pohybu.

Mluvené slovo jest tedy projev obrazů prostřednictvím předního mozku. Přední mozek může však také říditi směr projevu místo k orgánům řeči k orgánům pohybu. Tím vzniká místo slova písmo nebo čin.

To jest normální pochod činnosti lidského ducha ve hrubohmotnosti, tak jak ho chtěl Stvořitel.

Jest to správná cesta, která by byla přivodila zdravý a správný vývoj ve Stvoření. Při tom by lidstvo nebylo mohlo zbloudit.