Detail zboží

…Mezi učedníky byl jeden, který úporně bojoval se svým rozumem: Jidáš Iškariotský.

Při putování chodíval s Petrem, který s ním rád rozprávěl. Jednou se ho Jidáš tázal:

„Nemyslíš, že by to bylo skvělé, kdyby náš Mistr byl králem Židů? Opravdovým králem, který by mohl vládnouti nad lidmi. Což by to všechno nebylo pro něho mnohem lehčí?“

Petr pravil klidně:

„Náš Pán jest víc než nějaký král Židů. Je králem nebes a jeho panství je nezměřitelně veliké. Zanech těch hloupých myšlenek, Jidáši!“

„Ty myslíš, že by Ježíš mohl jediným slovem ovládnout svět, kdyby chtěl?“

„Mohl by svět i zničit, tak veliká jest jeho moc. Avšak toho Ježíš nebude nikdy chtít, neboť jinak nebyl by zde na zemi, aby nás, hříšníky zachránil.“

Jidáš mlčel. Tiše pokračovali oba v cestě. Jidáš snil o pozemském lesku a nádheře. Byl přesvědčen, že by lid korunoval Ježíše za krále, jen kdyby Ježíš chtěl. Jidáš se nemohl zbavit těchto myšlenek, zdálo se mu to velkolepé, kdyby byl také skutečným pánem a měl pod sebou tisíce lidí, kteří by mu museli sloužit. Až dosud sloužícím byl vždy jen on a zde bylo možno konečně dosáhnout moci! Ale Ježíš zamítl jeho přání! Kolik majetných mužů nabízelo již své poklady! Co všechno dalo by se jejich pomocí dosáhnout! Ne, nechá-li si Ježíš všechno ujít, bude to jistě pošetilost. Copak vůbec nemyslí na pozdější dobu? Nemohou přece věčně putovat po cestách, bez domova a bez střechy nad hlavou. Jednou si musí konečně odpočinout a pak bude možná již pozdě pomýšlet na plány, které on teď má a jež by se daly uskutečnit, jen kdyby Ježíš chtěl. Proč vlastně Ježíš nechce? Jidáš se rozhodl, že bude jednat za svého Pána!